Rok vydání: 2011 (originál v roce 2009)
Český název: The Help
Originální název: Černobílý svět
Krátký popis děje: Nerovnosti mezi černými a bílými. Doba kde panuje rasová segregace. Jenomže z vysoké školy se vrací třiadvacetiletá Eugenie. Chce se stát spisovatelkou. Napadne ji proto sepsat mimořádnou knihu. Vyprávění hospodyň o jejich bílých pánech. Za pomoci moudré Aibileen a odhodlané Minny se pouští do těžkého úkolu...
Šedesátá léta, dvacáté století. Není to tak dávno, když se nad tím člověk tak zamyslí. Nicméně, ještě v těchto dobách mezi lidmi panovala silná rasová nenávist a předsudky vůči "barevným." V očích bílých byly něco míň. Odpad. Jako kdyby tehdejší lidé neměly soudnost a slovo empatie či soudnost jim bylo cizí.
V Černobílém světě se setkáváme hned s několika černošskými hospodyněmi. Příběhem nás provádí laskavá Aibileen, která vychovala sedmnáct bílých dětí a rázná Minny. Ta si pro změnu umí pustit pusu na špacír. Nesmím zapomenout ani na paní (i když vlastně spíš slečnu) Skeeter. Ta jako jedna z mála nemá vůči černým hospodyním žádné výhrady a normálně s nimi komunikuje. Je jí něco přes dvacet tři let a vrací se z univerzity. Dívku samotnou po celé dětství vychovávala služka Constantine. Byly to skvělé přítelkyně a Skeeter ji vždy brala jako sobě rovnou. Ani nechápala důvody, proč by tomu mělo být jinak..
Po návratu ze studií Skeeter prožije mírný šok, neboť se dozvídá, že její matka Constantine vyhodila. A vůbec kolem vznikají čím dál větší nevole vůči černým. Dokonce vše zajde tak daleko, že nepřipadá v úvahu sdílet s nimi stejnou toaletu. Slečna Hilly (tehdejší kamarádka Skeeter) přijde s nápadem vystavit barevným před domem speciální toaletu.. To je pro Eugenii (Skeeter je přezdívka, po narození to bylo vyhublé nohaté miminko vypadající jako komár - Skeeter) poslední kapka. Pustí se do psaní románu. Do románu o hospodyních a jejich bílých pánech. Sama ví, jak je to riskantní. Jenomže se chce stát novinářkou. Má jisté priority a dělání rozdílů mezi černými a bílými ji vadí. Je si vědoma toho, že to celé obrovský risk, ale už tomuto nemůže dál přihlížet.
K této knize nemám výhrad. Pohltila mne. Jen je třeba se zorientovat mezi vypravěčkami (na střídačku povídají Aibileen, Minny a Skeeter). Aibileen, ta působí neobyčejně laskavě. Z každé stránky jde cítit její touha o někoho pečovat a dobré srdce. Před dvěma lety přišla o syna. To ji zlomilo. Jak říkala ona sama, vzklíčilo v ní semínko hořkosti. Není dne kdy by si na něj nevzpomněla. Minny, prostořeká. Má ráda poslední slovo a s každým potřebu dohadovat se. Skeeter je nepochopená u svých kamarádek. Ve svých čtyřiadvaceti nemá manžela, děti. Chce se věnovat psaní a stát se spisovatelkou. Po návratu ze školy si najde první zaměstnání v Jaksons Jurnal a píše sloupky slečny Myrny o tom jak se starat o domácnost. S tím ji pomáhá Aibileen. Stanou se z nich velmi dobré přítelkyně. Aibileen se dokonce dívce svěří, že její syn toužil potom napsat knihu o tom jak to mají černošští lidé těžké. A Skeeter toto nenechá dlouho chladnou.
Eugenie mi byla po celou dobu čtení velice blízká. Sebevědomí z ní nečíší, moc toho nemluví. Pořád něco píše. Matka ji nadává, že ještě nemá vážnou známost a nemyslí na děti. Samu sebe popisuje jako ošklivou, se světlými vlasy co se lámou a postavou hodnou dřevorubce. Je totiž vysoká, ramenatá a ne ten typický holčičí typ na dýchánky o páté. Během dospívání od chlapců slýchala, jak hrozně vypadá. Málo si věří. Jenomže když dojde na obranu nevinných žen, je ochotna dát do toho cokoliv. Aibileen i Minny jsou si vědomy vážnosti situace. Kdyby byly nachytány jak si stěžují bílé holce zle by to s nimi dopadlo. Ovšem jsou ochotny toto riziko podstoupit.
Doporučuji. Příběh se vám dostane pod kůži. Rozesmutní, pobaví, možná i nějaká ta slza ukápne. Na databázi knih jsem bez váhání udělila plný počet hvězdiček - tedy pět. Abych nezapomněla. Tato kniha je zfilmovaná.
Snímek jsem viděla téměř před pěti lety a byla z něho nadšená. Vlastně dokonce uvažuji o tom, že bych si jej mohla znovu pustit. Podmanivý, smutný leč místy humorný. Umocní zážitek z knihy. Za předpokladu že dřív budete číst - já to udělala přesně naopak a ničeho nelituji. Jak knižní tak filmové zpracování se povedlo na jedničku.
Žádné komentáře:
Okomentovat