Rok vydání: 2014 (2006 v anglickém jazyce)
Český název: Příliš mnoho Kateřin
Originální název: The Abundance of Katherines
Krátký popis děje: Colin je génius. A líbí se mu Kateřiny. Co když ho devatenáctá Kateřina opustí? Vydává se proto se svým kamarádem Hassanem na cestu bez cíle hádanky rozřešit.
Po hitovce Hvězdy nám nepřály od výše jmenovaného autora, jsem se nemohla dočkat dalšího díla. Odpočítávala jsem den za dnem do českého vydání, avšak nakonec jsem byla spíš zklamaná a mé dojmy z knihy byly dost rozporuplné.
U Johna Greena se mi líbí jedna věc. Snaží se vybočit z normálních a ve většině fádních řad young adult a přijít s něčím novým. Když jsem si četla anotace na Kateřiny, říkala jsem si: "jo, to bude pecka už se nemůžu dočkat." Po začtení do první kapitoly jsem se přistihla jak několikrát za sebou čtu jednu větu, a nijak mě to neuchvacuje.
Rozhodla jsem se ovšem dát knize šanci a tak jsem se pustila do kapitoly dvě, a tři. Dozvěděla jsem se, jak je Colin chytrý žák, jeho záliba je tvoření přesmyček, má slabost pro dívky se jménem Kateřina a jeho nejlepší kamarád Hassan je muslim. Jakmile dostane kopačky od své poslední lásky (mimochodem od Kateřiny s označením devatenáct) jde to s ním s kopce. Nemůže na ní přestat myslet a utápí se ve vlastním smutku.
Mezitím se dozvídáme jak to všechno začalo s těmi předešlými Kateřinami. Ta první se s ním rozešla po minutě jejich vztahu. A tak to vlastně pokračovalo dál a dál. Colin tu ztrátu nemůže vydržet, proto nasedá do auta spolu se svým nejlepším kamarádem a vydávají se na výlet. Chce na Kateřinu zapomenout, dostat ji z hlavy a přenést se dál, jelikož uznal, že ta se mu už zpátky neozve.
Skončí ve venkovské díře, ve které není nic zajímavého. Až na místo posledního odpočinku jednoho rakousko-uherského arcivévody a pak Lindsay. Lindsay Lee Wellsová, sedmnáctiletá holka. Drobná, hubená, se zajímavou tváří a s dlouholetým přítelem, který má stejné křestní jméno jako náš hlavní hrdina. Jen to není génius, ale drzoun s až moc vysokým sebevědomým. Dívka bydlí se svou matkou, a na nějakou dobu se u nich zabydlí i Hassan s Colinem.
A tady už se John Green vezl. Děj byl jednoduše předvídatelný a kniha celkově mě moc nevzala. Tedy až na zajímavost v podobě teorému (kousek originality). Matematika má tady v tom vyprávění celkem velkou úlohu. Jde o to, podle vzorce přijít na to, kdo víc dostává než dává kopačky a také s jak velkou pravděpodobností dostane někdo od někoho vale i příště ještě dříví než to udělá on sám.
I dodatek se skládal z matematických grafů. John si přizval pomocníka Daniela Bisse, aby jej dokázal sestavit. Tuto část jsem přeskočila, přiznávám se bez mučení.
Pár zajímavých myšlenek, několik prohlášení která pobavila, ale jinak... žádná sláva. Za mě u Johna Greena pořád nejlepší Hvězdy nám nepřály. Sám autor si posadil laťku vysoko, a bude mít co dělat aby ji jednou překonal..
Žádné komentáře:
Okomentovat