John Boyne - V TOMTO DOMĚ STRAŠÍ || RECENZE

Autor: John Boyne
Rok vydání: 2016, vydání originální verze 2013
Český název: V tomto domě straší
Originální název: This house is haunted 
Krátký popis děje: Mladičká Eliza Cainová přichází o otce. Během velmi krátké doby se z ní stává sirotek. Chce změnit prostředí a jako východisko ji poslouží inzerát na místo guvernantky na tajuplném panství Gaudlin Hall...


Než se pustím do samotné recenze, ráda bych ještě jednou poděkovala celému týmu megaknihy! Toto internetové knihkupectví mi poskytlo recenzní výtisk tohoto parádního, strašidelného románu, a já nejenže si toho nesčetněkrát vážím, také je to pro mě nesmírná čest. 

Máme tu krásný podzim. Sychravo, listí padá ze stromů a ulicemi se plouží tajuplná mlha. Toto období je pro mě velmi oblíbené, neboť miluji záhady, horory - a tato část roku přímo vybízí k tomu, ještě více se o tyto věci zajímat. Filmy jsou skvělé, pokud narazíte na nějakou vydařenou duchařinu. Knihy ovšem o něco lepší. Stačí v sobě mít aspoň kousíček fantazie a během čtení ji popustit uzdu. Abychom se dostali k recenzi. Eliza Cainová je jednadvacetiletá dívka, učitelka těch nejmenších žáčků (holčiček) ve škole svaté Alžběty. Vychovává ji milující otec, obdivovatel Charlese Dickense. O matku přišla, když byla ještě velmi malá. Jenomže, pak přichází i o něho. Náhle je nucena postavit se na vlastní nohy a rozhodovat se sama za sebe. Není to pro ni jednoduché. Tíží ji zármutek po otci a z Londýna se jí odjíždí jen velmi těžko. 

Stephen King - TO (RECENZE)

Autor: Stephen King
Rok vydání: 1993, vydání originálu; 1983
Originální název: IT
Krátký popis děje:  Zlověstný klaun Pennywise tyranizuje děti, žijící v doposud klidném městečku Derry.




Tohle přelouskat, tomu se říká výzva. 1052 stran. Pan autor u mě má obdiv už jen za toto. Jak někdo může vymyslet příběh, takového rozsahu? Knihu jsem měla před pár lety pouze vypůjčenou. Musela jsem si prodlužovat výpůjční lhůtu. Nyní jsem si příběh připomněla. Stephen King jednoduše ví, jak se lidem dostat pod kůži. Celé toto vyprávění má nápad, a spád. Ten šílený rozsah v počtu stran vůbec nevadí. Ve finále je to taková menší povinnost, pro každého hororové nadšence.

Další parta dětí. Mají různé charaktery, potýkají se se svými problémy. Jeden má astma, dalšímu zemřel bratr a zasáhlo ho to tak, až koktá. Další je otylý, anebo vyrůstá v rodině, ve které se k němu chovají otřesně. Ale mají jeden druhého a drží při sobě. Začnou je pronásledovat noční můry v podobě klauna zabijáka. Ten se potuluje po městě a připravuje děti o život. Městečko se bojí, co bude následovat. Zvyšuje se ostraha, všude chodí strážníci a nahání školáky domů.

Ale tenhle příběh v sobě má něco víc. Pennywise v tomto příběhu je brán jako takový, řekněme... milník. Dětem je dvanáct let. To znamená, že jsou jednou nohou v pubertě, zatímco tou druhou spočívají v dětství. Klaun, neboli TO - jak je nazýván, ztělesňuje jejich nejhorší obavy a děsy. Každý se něčeho bojíme. Ale tu zrůdu vidí pouze děti. A pokaždé když přivolají dospěláka, ten jakoby počiny Pennywise prostě přehlížel. Ovšemže, dávno má období fantazírování a různých povídaček za sebou. Jeho oči vnímají svět jinak.

Bill, Eddie, Stanley, Beverly, Mike a Ben dospějí. Zaměří se na budoucnost, svou kariéru a hledají si partnery. Opustí Derry, ale ještě předtím si přislíbí, že pokud se TO někdy vrátí, do městečka přijedou, a postarají se, aby TO zmizelo jednou provždy. Jak roky plynou, zapomínají. A když jsou po třiceti letech skutečně zavoláni nazpět, netuší proč je kolem takový humbuk. Nedokáží si nic vybavit. Nevědí, jak TO vypadalo, anebo co TO vlastně bylo. Jelikož to nikdy neexistovalo. Byl to výplod dětské mysli. Klaun je jen smyšlená figura, skrze kterou chtěl autor poukázat na ztrátu dětské nevinnosti. Na okamžik, kdy děti začnou vnímat svět tak, jako dospělí.

Tělo - RECENZE

Autor: Stephen King
Rok vydání: 2014, originál 1982
Originální název: Different Seasons
Krátký popis děje: Čtveřice chlapců se vydává na dobrodružnou výpravu. Po jejím konci už není ani zdaleka tak důležité to, co bylo prve, nýbrž něco úplně jiného.

Co se týče tohoto románu, já sama se budu zaměřovat pouze na jednu z povídek a to TĚLO. Kdo zná Stephena Kinga, ví, že je mezi autory a čtenáři vyhlašován za mistra hororu. Tenhle kousek se ale jeho typického žánru drží jen špičkami prstů. Kromě Těla kniha obsahuje ještě Nadaný žák (ten vyšel v nakladatelství Práce, coby historicky první vydání Kingovy četby, spolu s již zmíněnou povídkou už roce 1991), a dále pak Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a Dýchací metoda. 

Tělo. Tématika hororu se tu vyskytuje opravdu jen mizivě. Celé je to vlastně jen jednoduchý příběh, o přátelství čtyř dvanáctiletých chlapců. Do vyprávění nás zasvětí jeden z nich. Goordie Lachance. Citlivý klučina, který se stále ještě nevzpamatoval ze smrti svého staršího bratra Dannyho. V budoucnu by se rád stal spisovatelem. Pořád čeká na nějaké uznání od svých rodičů, ale ti si ho nevšímají. Ačkoli jsou to čtyři měsíce, co měl jeho bratr autonehodu, nedokázali se vzpamatovat. Goordie si dokonce myslí, že si jeho matka s otcem ve skrytu svých duší přejí, že to měl být on... že to on měl zahynout v tom autě. 

Goordie se s tímto faktem vypořádává jen velice těžce. Má ale naštěstí své tři věrné přátele. Teddyho Duchampa, Verna Tessia a především Chrise Chamberse. Právě k němu má nejblíže. Svěřuje se mu se svými starostmi a strastmi. Chrise nemá město rádo. Jeho rodina je ta profláknutá pakáž od Chambersů. Sourozence má v lochu a jeho otec ho mlátí. Několikrát kvůli tomu nemohl ani přijít do školy. Teddy je trošku šílenec, a Vern takový ňouma, který by se nejraději jen držel maminčiny sukně. A pak přichází to velké dobrodružství. Ray Brauer je nezvěstný... a oni se ho rozhodnou jít hledat. K místu, kde byl naposledy spatřen. 

Ačkoliv je právě ono tělo hlavním motivem celého příběhu, pan King od něho upouští. Což samozřejmě vyprávění jen prospívá, protože z obyčejného povídání se stává neobyčejné. Spíše se zaměřuje na charaktery jednotlivých postav. Ukazuje nám, prostřednictvím hlavních hrdinů, že život dvanáctiletých je stejně náročný jako dospělých. Děti se cítí nedoceněné, nikdo je neuznává, rodiče je nepochválí. Chrise například obviní, že ukradl peníze na mléko. Sice se přizná, že je skutečně vzal, ale pak je vrátil. Jenomže, tohle už nikdo neví. Na Gordieho stále dopadá ta tíha ze smrti Dennyho. Je to o vymanění se z předsudků. O hledání sebe sama. Chlapci po konci té výpravy tuší, že se v jejich městečku něco změnilo. Včetně jich samotných. I oni jsou trošku dospělejší. 

Vyskytují se tu sprostá slova. Pro autora denní chléb. V každém jeho příběhu jsou, ale v tomhle jen minimálně. Za pochopitelných situací... a pak, jsou to kluci. A je jim dvanáct. Sdělují světu, že každý potřebuje někoho, kdo při něm bude stát. Právě pod tímto názvem byla povídka zfilmovaná. STŮJ PŘÍ MĚ. Ve skvělém obsazení v čele s Riverem Phoenixem, Willem Wheatonem, Coreym Feldmanem a Jerrym O´Conellem. A tihle kluci při sobě vážně stojí. Jsou oporou jeden pro druhého. Nakonec se z pátračky stává příjemné melancholické povídání, kdy má jeden chuť, prožít ho taky. 

Poslední píseň - RECENZE

Autor: Nicholas Sparks
Rok vydání: 2010, ve spojených státech 2009
Originální název: The Last Song
Krátký popis děje: Sedmnáctiletá Ronnie je nucena spolu se svým mladším sourozencem strávit letní prázdniny u svého otce, se kterým se jejich matka před několika roky rozvedla. Na konci léta bude hlavní hrdinka o dost dospělejší, také smutnější.. a možná i trochu zamilovaná.


Nicholas Sparks patří k mým oblíbeným autorům svého žánru. Tím mám na mysli především romantické příběhy. Hlavní hrdinkou je rozverná puberťačka, která se poměrně často zaplétá do problémů. Její matka ji z nich pak musí vysekávat. Ronnie je naprosto otrávená představou, že má celé prázdniny strávit u svého otce. U muže, který opustil její matku.

Příběh mi od vyprávění doslova sedl. Pan autor jednoduše umí. Umí se převtělovat a přeplouvat napříč generacemi. Abych tohle tvrzení trošičku objasnila; nedělá mu problém hovořit jako dospělý člověk, rozbouřený puberťák ani jako osmiletý kluk. Nejspíš povinnost každého dobrého spisovatele. Ne všem autorům to ale dokážu takhle baštit.

Co mi drobet vadilo, tak vyprávění z pohledu třetí osoby. To mi k příběhu tak nějak nesedlo. Působilo by daleko více reálně, kdyby se tu vyskytla ich-forma. A možná trochu méně těch dlouhých popisů a více přímé řeči. Jinak nemám nic co bych vytkla. Nechybí sentiment, ani klišé. To je tu ale podané ve snesitelném množství.Coby celek je Poslední píseň moc krásná letní romantika. Jak už název napovídá, nechybí tu hudba. Ronnie se od odchodu rodičů do sebe uzavřela. S tatínkem sdíleli společnou vášeň. Hraní na klavír. Ona odmítala k hudbě se vrátit. Ale seznámí se s Willem. Je k němu zprvu odtažitá, ale zjistí, jak moc jsou si podobní a chlapec ji ve spoustě věcech otevře oči.

Ačkoliv pan Sparks píše především romantiku, tady se to kříží s dramatem. A právě zrovna poslední píseň je jedním z příběhů, kdy se mu věnuje trošku více. Hlavně v druhé polovině knihy. Neřešíme tu lásku mezi Ronnie a Willem, ale vztah s otcem. Otevíráme pandořiny skříňky a zjišťujeme věci, které nás šokují. A poté, po dočtení jakési uvědomění, že bychom si měli vážit každého nového rána, do kterého se probudíme. Příběh byl i zfilmovaný. A pokud jde o můj názor, tak velice dobře. Rozhodně doporučuji.